Negativní vlivy na ŽP
Mezi základní nebezpečné vlastnosti odpadních olejů patří zejména hořlavost, dráždivost, ekotoxicita, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při odstraňování (majoritně zejména v případě minerálních olejů, u syntetických a polosyntetických olejů jsou vykazovány o něco lepší vlastnosti z hlediska některých vlivů).
Rizikovost zásadně zvyšují některá aditiva, přidávaná do základových olejů pro zlepšení užitných vlastností čerstvých olejů (stabilizátory, antioxidanty, protikorozní činidla atp.), které mohou být v čerstvých olejích přítomny až v koncentracích přesahujících 10 %, zvláště v případě moderních, vysoce kvalitních motorových a převodových automobilových olejů, které jsou aditivovány celou řadou komponent ve vyšších koncentracích. Používané přísady jsou složité organické látky obsahující v některých případech kovy (např. zinek), nebo mají polymerní charakter. Tyto přísady se při používání oleje v zařízeních s tepelným a mechanickým namáháním mění na látky, které mají nebezpečné vlastnosti a výrazně tak ovlivňují vlastnosti použitých olejů. Nebezpečnou součástí odpadních olejů jsou sloučeniny kovů, které se do nich dostávají otěrem ložiskových kovů a kovových ploch.
V minulosti byly některé typy olejů, zejména elektroizolační (transformátorové oleje), vyráběny s použitím polychlorovaných bifenylů (PCB) případně polychlorovaných terfenylů (PCT). Výroba těchto látek byla v Československu zastavena v polovině osmdesátých let. Zároveň se přestaly používat chlorované sloučeniny jako přísady mazacích olejů, jejich přítomnost však nelze stoprocentně vyloučit.